Zeptejte se Svobodných na to, co vás zajímá

Historie revizí [zpět]

Dobrý den, díky za dotaz a chápu jej - úplně stejná úvaha mne při psaní provázela a je pravda, že toto riziko je reálné - vše má své rizika; jsme tedy mezi dvěma tlaky: necháme si "státní" moloch, který se dá ovládnout skrze lobbistické tlaky a ovládnutím jedné firmy narušíme naši bezpečnost na desetiletí, nebo moloch rozbijeme, rozdrobíme a pokusíme se vyhnout prostředí, kde je toto vůbec možné s rizikem, že "nepřítel" (ať už to bude aktuálně Rusko, Čína, USA či kdokoliv jiný) trh skoupí?


V případě rozbití trhu je nesmírně důležitá forma, jakou bychom to provedli.

  1. Postupný prodej státem - Pokud bychom např. ČEZ postupně rozdělovali na jednotlivé části a postupně, jednu za druhou, prodávali, tak riziko skoupení "nepřítelem" je obrovské: je na to dostatek času, stačí se soustředit na koupi jedné firmy, je otevřena "jedna fronta" - akorát je to z dlouhodobého pohledu dražší, než ovládnutí firmy skrze lobbismus - ať už přímo uvnitř firmy, či vnějšími politickými tlaky.
  2. Privatizace převedením vlastnictví existujícímu managementu - to má spoustu vedlejších ekonomických rizik, nicméně zde je riziko, že "nepřítel" se již snaží Moloch infiltrovat v současné době, případně by vstoupil do procesu přípravy privatizace - zde je riziko stejné, jako v možnosti 1); zároveň by šlo o levnější variantu, než ve variantě 1.
  3. Divoká privatizace pomocí např. kuponů - kuponová privatizace má tu výhodu, že v případě, kdy neexistuje potřebný kapitál pro privatizaci (a zde je kapitálem ona bezpečnost), vytvoří půdu pro manipulaci s majetkem tak, aby se tržně přeskupila vlastnická struktura. Jde o divokou a nejvíce rozdrobenou formu privatizace, kdy ovládnout trh jedním vlastníkem 100% vykoupením kuponů je reálné teoreticky, ale nikoliv prakticky - nešlo by o kupony na ČEZ, ale na jednotlivé části jeho majetku v nových organizačních jednotkách. Ano, jsou zde vedlejší rizika (např. podvodů), ale ty zvládne dnešní právo řešit. Je třeba si uvědomit, že s každým vykoupeným kuponem roste cena zbývajících a že by o ně mělo zcela jistě zájem více investorů, došlo by tu k situaci, kdy by nejspíš "nepřítel" měl podíl na trhu, ale ne rozhodující a bylo by to v prostředí otevřené konkurence, kdy nemá takový prostor narušovat naši geopolitickou bezpečnost.
  4. Kombinace způsobů - zkombinujeme-li uvedené způsoby s například ještě prodejem částečně přímo přes akciový trh, vytvoří se diverzifikovaný trh majitelů nových firem vzniklých z bývalých částí ČEZu tak různorodý, tak různě privatizovaný, že snaha ovládnout toto vše by bylo tak drahé a organizačně náročné, že to pokládám za nemožné.

Je třeba si uvědomit, že celá současná situace byla způsobena uměle státním zásahem a je nesmírně riziková - další udržování současného stavu je z pohledu zachování naší bezpečnosti spíše sázkou na štěstí, než jistotu. Je nepochybné, že by nepřítel část trhu získal - stejně, jako jej již nepřímo skrze svůj vliv má i dnes, nicméně místo toho, aby mohl ovládat celý trh skrze jednu firmu by ovládal pouze jeho zlomek. Jistě bude existovat mnoho dalších, lepších způsobů, jak rozbít ČEZ a zachovat naši bezpečnost, toto je pouze nástřel. Rozbití ČEZu by samozřejmě bylo politickou záležitostí. Doufám, že odpověď byla dostatečná! :) Děkuji, Lukáš Kubec

Dobrý den, díky za dotaz a chápu jej - úplně stejná úvaha mne při psaní provázela a je pravda, že toto riziko je reálné - vše má své rizika; jsme tedy mezi dvěma tlaky: necháme si "státní" moloch, který se dá ovládnout skrze lobbistické tlaky a ovládnutím jedné firmy narušíme naši bezpečnost na desetiletí, nebo moloch rozbijeme, rozdrobíme a pokusíme se vyhnout prostředí, kde je toto vůbec možné s rizikem, že "nepřítel" (ať už to bude aktuálně Rusko, Čína, USA či kdokoliv jiný) trh skoupí?


V případě rozbití trhu je nesmírně důležitá forma, jakou bychom to provedli.

  1. Postupný prodej státem - Pokud bychom např. ČEZ postupně rozdělovali na jednotlivé části a postupně, jednu za druhou, prodávali, tak riziko skoupení "nepřítelem" je obrovské: je na to dostatek času, stačí se soustředit na koupi jedné firmy, je otevřena "jedna fronta" - akorát je to z dlouhodobého pohledu dražší, než ovládnutí firmy skrze lobbismus - ať už přímo uvnitř firmy, či vnějšími politickými tlaky.
  2. Privatizace převedením vlastnictví existujícímu managementu - to má spoustu vedlejších ekonomických rizik, nicméně zde je riziko, že "nepřítel" se již snaží Moloch infiltrovat v současné době, případně by vstoupil do procesu přípravy privatizace - zde je riziko stejné, jako v možnosti 1); zároveň by šlo o levnější variantu, než ve variantě 1.
  3. Divoká privatizace pomocí např. kuponů - kuponová privatizace má tu výhodu, že v případě, kdy neexistuje potřebný kapitál pro privatizaci (a zde je kapitálem ona bezpečnost), vytvoří půdu pro manipulaci s majetkem tak, aby se tržně přeskupila vlastnická struktura. Jde o divokou a nejvíce rozdrobenou formu privatizace, kdy ovládnout trh jedním vlastníkem 100% vykoupením kuponů je reálné teoreticky, ale nikoliv prakticky - nešlo by o kupony na ČEZ, ale na jednotlivé části jeho majetku v nových organizačních jednotkách. Ano, jsou zde vedlejší rizika (např. podvodů), ale ty zvládne dnešní právo řešit. Je třeba si uvědomit, že s každým vykoupeným kuponem roste cena zbývajících a že by o ně mělo zcela jistě zájem více investorů, došlo by tu k situaci, kdy by nejspíš "nepřítel" měl podíl na trhu, ale ne rozhodující a bylo by to v prostředí otevřené konkurence, kdy nemá takový prostor narušovat naši geopolitickou bezpečnost.
  4. Kombinace způsobů - zkombinujeme-li uvedené způsoby s například ještě prodejem částečně přímo přes akciový trh, vytvoří se diverzifikovaný trh majitelů nových firem vzniklých z bývalých částí ČEZu tak různorodý, tak různě privatizovaný, že snaha ovládnout toto vše by bylo tak drahé a organizačně náročné, že to pokládám za nemožné.

Je třeba si uvědomit, že celá současná situace byla způsobena uměle státním zásahem a je nesmírně riziková - další udržování současného stavu je z pohledu zachování naší bezpečnosti spíše sázkou na štěstí, než jistotu. Je nepochybné, že by nepřítel část trhu získal - stejně, jako jej již nepřímo skrze svůj vliv má i dnes, nicméně místo toho, aby mohl ovládat celý trh skrze jednu firmu by ovládal pouze jeho zlomek. Jistě bude existovat mnoho dalších, lepších způsobů, jak rozbít ČEZ a zachovat naši bezpečnost, toto je pouze nástřel. Rozbití ČEZu by samozřejmě bylo politickou záležitostí. Doufám, že odpověď byla dostatečná! :) Děkuji, Lukáš Kubec

Dobrý den, díky za dotaz a chápu jej - úplně stejná úvaha mne při psaní provázela a je pravda, že toto riziko je reálné - vše má své rizika; jsme tedy mezi dvěma tlaky: necháme si "státní" moloch, který se dá ovládnout skrze lobbistické tlaky a ovládnutím jedné firmy narušíme naši bezpečnost na desetiletí, nebo moloch rozbijeme, rozdrobíme a pokusíme se vyhnout prostředí, kde je toto vůbec možné s rizikem, že "nepřítel" (ať už to bude aktuálně Rusko, Čína, USA či kdokoliv jiný) trh skoupí?


V případě rozbití trhu je nesmírně důležitá forma, jakou bychom to provedli.

  1. Postupný prodej státem - Pokud bychom např. ČEZ postupně rozdělovali na jednotlivé části a postupně, jednu za druhou, prodávali, tak riziko skoupení "nepřítelem" je obrovské: je na to dostatek času, stačí se soustředit na koupi jedné firmy, je otevřena "jedna fronta" - akorát je to z dlouhodobého pohledu dražší, než ovládnutí firmy skrze lobbismus - ať už přímo uvnitř firmy, či vnějšími politickými tlaky.
  2. Privatizace převedením vlastnictví existujícímu managementu - to má spoustu vedlejších ekonomických rizik, nicméně zde je riziko, že "nepřítel" se již snaží Moloch infiltrovat v současné době, případně by vstoupil do procesu přípravy privatizace - zde je riziko stejné, jako v možnosti 1); zároveň by šlo o levnější variantu, než ve variantě 1.
  3. Divoká privatizace pomocí např. kuponů - kuponová privatizace má tu výhodu, že v případě, kdy neexistuje potřebný kapitál pro privatizaci (a zde je kapitálem ona bezpečnost), vytvoří půdu pro manipulaci s majetkem tak, aby se tržně přeskupila vlastnická struktura. Jde o divokou a nejvíce rozdrobenou formu privatizace, kdy ovládnout trh jedním vlastníkem 100% vykoupením kuponů je reálné teoreticky, ale nikoliv prakticky - nešlo by o kupony na ČEZ, ale na jednotlivé části jeho majetku v nových organizačních jednotkách. Ano, jsou zde vedlejší rizika (např. podvodů), ale ty zvládne dnešní právo řešit. Je třeba si uvědomit, že s každým vykoupeným kuponem roste cena zbývajících a že by o ně mělo zcela jistě zájem více investorů, došlo by tu k situaci, kdy by nejspíš "nepřítel" měl podíl na trhu, ale ne rozhodující a bylo by to v prostředí otevřené konkurence, kdy nemá takový prostor narušovat naši geopolitickou bezpečnost.
  4. Kombinace způsobů - zkombinujeme-li uvedené způsoby s například ještě prodejem částečně přímo přes akciový trh, vytvoří se diverzifikovaný trh majitelů nových firem vzniklých z bývalých částí ČEZu tak různorodý, tak různě privatizovaný, že snaha ovládnout toto vše by bylo tak drahé a organizačně náročné, že to pokládám za nemožné.

Je třeba si uvědomit, že celá současná situace byla způsobena uměle státním zásahem a je nesmírně riziková - další udržování současného stavu je z pohledu zachování naší bezpečnosti spíše sázkou na štěstí, než jistotu. Je nepochybné, že by nepřítel část trhu získal - stejně, jako jej již nepřímo skrze svůj vliv má i dnes, nicméně místo toho, aby mohl ovládat celý trh skrze jednu firmu by ovládal pouze jeho zlomek. Jistě bude existovat mnoho dalších, lepších způsobů, jak rozbít ČEZ a zachovat naši bezpečnost, toto je pouze nástřel. Rozbití ČEZu by samozřejmě bylo politickou záležitostí. záležitostí.


Dále je zde ekonomický aspekt - rozhodování na novém trhu by bylo více řízeno ekonomickými motivy, než-li politickými, jako je tomu mnohdy dnes, což by pro kohokoliv z nás ve výsledku znamenalo levnější energie.


Děkuji, Lukáš Kubec